Proč někdy odmítáme látku před vyrobením prvního vzorku

Někdy je tkanina v pořádku.

Stále to nepoužíváme.

To může být obtížné vysvětlit zákazníkovi, zvláště když látka byla pečlivě vybrána a vypadá přesně tak, jak si představoval.

Barva je správná.

Složení je správné.

Váha je blízko.

Pocit ruky je dobrý.

Na papíře nemusí existovat žádný zřejmý důvod ji odmítnout.

Oblečení se ale nevyrábí na papíře.

Látka může být zcela přijatelná sama o sobě a přesto může být pro konkrétní oděv špatnou volbou.

Pamatuji si jeden projekt, kdy si zákazník látku vybral už předtím, než nás kontaktoval.

Byla to měkká směs bavlny.

Povrch vypadal čistě.

Hmotnost byla v požadovaném rozsahu.

Když jsme roli otevřeli, nikdo neměl okamžitě námitky.

To byl ten problém.

Zjevně na tom nebylo nic špatného.

Uřízli jsme malý kousek a drželi ho.

Pak jsme to složili.

Pak to rozbalil.

Látka se rychle vzpamatovala.

Příliš rychle.

Jeden z našich výrobců vzorů se na to podíval a řekl:

'To bude bojovat proti designu.'

To byl asi nejlepší popis.

Oděv, který si zákazník přál, měl uvolněnou, mírně pokleslou siluetu.

Látka se chtěla vrátit do původního tvaru.

Tyto dvě věci budou fungovat proti sobě.

Stejně jsme mohli udělat vzorek.

Nebylo by to těžké.

Vzor byl připraven.

Látka byla k dispozici.

Šicí linka mohla vyrobit vzorek v normálním časovém rámci.

Ale byla velká šance, že zákazník dostane hotový kus a řekne:

'Proč to nevypadá jako reference?'

Odpovědí by byla látka.

Ne proto, že by látka byla špatná.

Protože to bylo příliš aktivní pro tvar, který jsme se snažili vytvořit.

Lidé často mluví o látce z hlediska hmotnosti a složení.

To jsou důležité.

Jsou také jen částí příběhu.

Dvě látky mohou být obě 100% bavlna.

Oba mohou být 300 GSM.

Obojí lze označit jako fleece.

Stále se mohou chovat úplně jinak, jakmile se stanou oděvem.

Člověk může držet tvar.

Druhý se může zhroutit.

Člověk se může protáhnout a zotavit se.

Druhý může zůstat mírně prodloužený.

Jeden může těžce viset na rameni.

Druhý může vytlačit vzor směrem ven.

Oděvu je jedno, jak se látka jmenuje.

Reaguje pouze na to, jak se látka chová.

Před schválením látky k odběru vzorků kontrolujeme několik věcí.

První je jednoduchý.

Držíme to.

Ne rovnou na stole.

Nahoru.

Zhruba metr látky vám řekne docela hodně, když gravitace může dělat svou práci.

Některé látky okamžitě spadnou.

Některé zůstávají téměř tuhé.

Nějaký zvrat.

Některé odhalují mírné zkosení, které není patrné, když látka leží naplocho.

To poslední může být později problém.

Zejména na oděvech s uvolněnou siluetou.

Pak to protáhneme.

Ne se strojem.

Jen ručně.

Trochu do šířky.

Trochu na délku.

Chceme vidět, co se stane, když se napětí uvolní.

Vrátí se to?

Zůstane prodloužený?

Obnovuje se jeden směr odlišně od druhého?

Ani jedno z těchto pozorování samo o sobě nerozhoduje o tom, zda je látka dobrá.

Pomáhají nám pochopit, s čím bude oděv pracovat.

Tkanina, která se snadno natahuje, není automaticky pohodlná.

Tkanina s velmi malou pružností není automaticky tuhá.

Na obnově záleží.

Stejně tak směr protažení.

Stejně tak konstrukce oděvu.

Tričko, mikina a bunda, to vše může používat látky s podobnými vlastnostmi a přesto vyžaduje úplně jiná rozhodnutí.

Proto neradi doporučujeme látku pouze z názvu produktu.

'Bavlna vysoké gramáže.'

'Francouzský froté.'

'Kartovaný fleece.'

Tyto popisy nám dávají výchozí bod.

Nedokončí rozhovor.

Projekt, který jsem zmiňoval, se nakonec přesunul do jiné látky.

Bylo to o něco méně měkké.

To bylo první, čeho si zákazník všiml.

Nikdo z této části nebyl nijak zvlášť nadšený.

Ale jakmile se vrátil první vzorek, rozdíl byl zřejmý.

Tělo spadlo do zamýšleného tvaru.

Rameno vypadalo uvolněně, aniž by se zhroutilo.

Lem se vzorem nepotýkal.

Látka neodvedla všechnu práci.

Umožňovalo vzoru dělat svou práci.

To je něco, co může být obtížné vysvětlit během vývoje.

Látka se může lépe držet v ruce a vytvářet horší oděv.

To se stává.

Nejměkčí látka není vždy ta nejlepší.

Nejtěžší látka není vždy ta nejlepší.

Tkanina s nejvyšší pružností není vždy nejpohodlnější.

Důležité je, co se stane po ustřižení a ušití látky.

Tehdy látka přestává být rolí.

Stává se součástí struktury.

Na látku se také podíváme po vyprání vždy, když je projekt citlivý na srážení nebo změnu povrchu.

Některé látky se po prvním praní dramaticky změní.

Povrch se stává měkčím.

Šířka se mírně mění.

Tělo ztrácí část své původní pevnosti.

To může být přesně to, co design potřebuje.

Nebo může úplně změnit siluetu.

Vzorek, který před praním vypadá perfektně, se poté může stát jiným oděvem.

Pokud je tedy pravděpodobné, že se látka výrazně změní, raději to zjistíme dříve, než zákazník schválí finální stavbu.

Ne po hromadné výrobě.

Byly chvíle, kdy zákazník trval na použití konkrétní látky.

To je v pořádku.

Je to jejich produkt.

Naším úkolem není vyhrát hádku o látku.

Pokud má volba jasný důsledek, vysvětlíme to.

Někdy si zákazník přesto vybere původní látku.

Někdy se rozhodnou, že kompromis stojí za to.

To je normální součást vývoje produktu.

Důležité je, že rozhodnutí je učiněno vědomě.

Největší chybou je předpokládat, že výběr látky a vývoj vzoru jsou samostatné kroky.

nejsou.

Vzor je navržen s ohledem na určité chování.

Látka toto chování mění.

Pak může být potřeba změnit i vzor.

Uvolněný vzor v tuhé látce se nebude chovat jako stejný vzor v měkké látce.

Vypasovaný vzor v látce s větší pružností může vyžadovat jinou lehkost.

Těžká látka může změnit to, jak kapuce sedí.

Kluzká látka může změnit chování švu během šití.

Tyto věci spolu od začátku souvisí.

Proto někdy látku odmítneme před vyrobením prvního vzorku.

Ne proto, že by tkanina byla vadná.

Ne proto, že by dodavatel udělal něco špatně.

Jednoduše proto, že látka a design vyžadují různé věci.

Zjistit to před odběrem vzorků je mnohem snazší než to zjistit až po provedení vzorku.

A mnohem levnější, než jej objevovat po zahájení hromadné výroby.